XI.ročník – 4.září 2010

Tak máme za sebou jedenáctý ročník, který už se vlastně nemusel konat. Měli jsme totiž po loňském ročníku takové smíšené pocity. Ten desátý ročník byl opravdu nepřekonatelný a tak jsme si říkali, jestli bychom neměli v nejlepším skončit. Kostýmy, stará kola, to byla zábava a letos to bude zase „jen“ ta klasika? Ale protože jsme se v průběhu roku potkávali s různými kamarády a při těch setkáních často zazněla věta: „Uvidíme se na triatlonu!“, tak jsme pochopili, že to jen tak ukončit nemůžeme a ani nechceme.  Začali jsme tedy plánovat další ročník a Petr se rozhodl, že vymyslí jinou trasu. Bude vést co nejméně po silnicích, protože jak postupně stárneme, tak se na té silnici víc bojíme! Také se už rádi pokocháme krásnými přírodními scenériemi, které nás ještě před pár lety moc nezajímaly. Přípravy vrcholily a počasí bylo stále horší. Od úterka prakticky bez ustání lilo. V pátek jsme se na Horce potkali jen s pár otužilými, ale opravdu dobrými kamarády, kteří nás tam nechtěli nechat samotné. Pořád jsme ale všichni spoléhali na předpověď počasí, která slibovala od soboty krásně. O to horší bylo probuzení do sobotního deštivého rána s šedočernou oblohou, neslibující nic pozitivního. Už to vypadalo na to, že tento ročník bude historicky první, který bude zrušený kvůli nepřízni počasí. Ale pak jako zázrakem kolem deváté vysvitlo slibované sluníčko a bylo nádherně! Přesto ranní počasí dost lidí odradilo, takže účast byla letos jedna z nejslabších.  Samotného závodu se ale účastnilo možná více lidí, než v minulých ročnících. A to hlavně díky rekordní účasti žen! Dětičky už nám totiž dospěly do pubertálních klacků a tak není na co se vymlouvat. I když co si budeme povídat, hlídat by někdy potřebovaly víc než dřív. Musíme jim ale přece trochu věřit a taky myslet na své zájmy. A tak jsme i my ženy vyrazily a myslely na to, že podle hesla,  „důvěřuj, ale prověřuj“,  si je musíme po návratu řádně očichat. Plavání odpadlo díky 2 stupni povodňové aktivity, takže jsme rovnou vyrazili na cyklistický úsek. Hned v začátku nové tratě si mnozí ze zúčastněných museli myslet, že Petr zešílel. Po prvních dvou kilometrech se totiž před námi objevil úzký úvoz plný bláta, kde jsme museli z kola slézt a asi kilometr ho tlačit. Takže když jsme se s vypětím všech sil vyškrábali na kopec, očekávali jsme s hrůzou další úseky tratě. Naštěstí se naše obavy nevyplnily a zbytek tratě jsme všichni absolvovali bez potíží.  Bylo možné si vybrat, jestli chcete jet kratší variantu tratě nebo delší přes Ledeč nad Sázavou. Chlapci a chlapi tedy jeli delší a my, baby, tu kratší variantu. Z naší strany se nedá mluvit o nějakém závodění, kochaly jsme se kytičkami, sbíraly houby a fotily se na hezkých místech. Skoro jsme se potom styděly, když nás v polovině naší trasy předjeli borci, kteří už měli dvě třetiny té jejich za sebou! Ale nerozhodilo nás to, ještě jsme si na posledním úseku natrhaly na poli kukuřici. Důležité je, že jsme všichni zdrávi dojeli do cíle. Děti jsme v kempu našli střízlivé a večer jsme si společně užili u ohně, s kýtou a s pivíčkem. Myslím, že i tento ročník se povedl, i když už měl na mále!

click

Mapa

Výsledková listina


 
 
 

go to site Přidat vzkaz:

follow site